Koupit nový nebo starší nástroj?
U zákazníků se často setkáváme s přesvědčením, že starý nástroj je automaticky lepší, než nový – stabilnější, zvukově vyzrálejší a „vyhraný“. Tato představa je mezi hudebníky sice hluboce zakořeněná, z pohledu houslaře je ale situace výrazně střízlivější.
Starý nástroj: kouzlo historie i otazníky
Ano, starší nástroje mohou mít osobitý charakter, historickou hodnotu, zajímavý „příběh“ a často i velmi pěkný tón. Ale stáří samo o sobě kvalitu negarantuje. V určitých aspektech přináší spíše nejistotu.
U starších nástrojů totiž mohou být degradované klihové spoje a nástroj se může postupně „otevírat“, rizikem jsou skryté vady, které dokáže odhalit jen kvalifikovaný houslař: praskliny desek, starší neodborné zásahy, které nejsou na první pohled vidět, praskliny v oblasti duše (i dobře zaklížené snižují hodnotu nástroje o polovinu), výměny žebra, zásahy uvnitř korpusu, úpravy tloušťky rezonančních desek (mohou být žádoucí i nežádoucí), červotoč konstrukci nástroje.
Téměř vždy je nutné počítat s investicí – minimálně do strun a kompletního osazení (cca 4 - 5000 Kč), někdy i do větších oprav s otevřením korpusu (klidně 10 000 Kč). Je to vlastně stejné jako kupovat auto z bazaru nebo veterána.
U starších nástrojů chybí záruka, a to bez ohledu na to, jestli ho kupujete od hudebníka nebo obchodníka a zejména u dražších nástrojů vstupuje do hry otázka autenticity a originality. Papírová viněta je jen štítek vlepený do korpusu a často je předmětem podvodů nebo není jednoznačná. Bez odborného posouzení více houslaři, znalci a ideálně i dendrochronologem může být identita nástroje, stáří a jeho „příběh“ za které připlácíte falešné.
V neposlední řadě nemusí přesně sedět rozměry (menzury) korpusu, krku, patky krku a délky znějící struny, což má zásadní vliv na hratelnost, výměnu poloh levé ruky a intonaci.
Dřevo starších nástrojů křehne a mění svoji vnitřní buněčnou strukturu. To má často pozitivní vliv na zvuk. Subtilně stavěné nástroje (např. z 19. století) mohou mít ale větší tendenci reagovat na změny teploty a vlhkosti, u violoncell se objevují a mizí vlčí tóny, a vyžadují citlivější zacházení i častější servis.
Nový nástroj: relativní jistota
V určitých cenových relacích proto dává z hlediska jistoty větší smysl nový nástroj. Tento pohled zákazníkovi ale nenutíme. Naše zkušenost je ale taková, že 80% zákazníků, kteří původně preferovali starý nástroj, na základě informací, které jsou obsaženy v tomto textu, odcházejí s nástrojem novým.
Kvalitní nový nástroj z naší produkce (bez ohledu na to, zda se jedná o manufakturní - školní, studentský i koncertní, ateliérový nebo mistrovský) je zhotoven z přirozeně vysušeného rezonančního smrku a javoru, nabízí správné menzury a moderní konstrukční standardy, které mají zásadní vliv na ladění a hlavně hratelnost, stabilní konstrukci bez skrytých vad, přesně nastavené a zcela nové kvalitní osazení – kobylka, duše, struny i další komponenty jsou součástí ceny a ani na školních a studentských nástrojích na nich nešetříme. Samozřejmostí je plná záruku a servis.
Důležité je také to, že pokud nový nástroj dobře hraje na začátku, jeho zvuk se „nepropadne“, nezhorší. Naše nástroje nejsou konstrukčně poddimenzované – jejich zvuková kapacita je daná už při výrobě. Nástroje se nebudou v budoucnosti bortit a pokud budou dobře skladovány, tak ani praskat.
„Vyhrávání“ nástroje: pověra nebo fakt?
Pojem „vyhrávání“ bývá často přeceňovaný, nelze ho ale automaticky zařadit mezi pověry. Ano, u nového nástroje dochází k určitému vývoji zvuku. Dřevo (krk, klenby) si zvyká na tah strun, nástroj se stabilizuje a tón se postupně otevírá. Tento proces ale není dramatický.
První změny přicházejí během několika týdnů, výraznější „usazení“ proběhne zhruba do 2 měsíců a plné „otevření“ může trvat až rok. To platí především u větších nástrojů, jako je violoncello, viola da gamba nebo kontrabas.
Nejde ale o magii. Sólistický nástroj se nestane komorním, sonorní nástroj se nezmění v sólistický. Charakter i dynamický potenciál jsou přítomné od začátku – jen se postupně zpřístupňují. Se zvukem jsme schopni u nového nástroje dále pracovat, hlavně seřízením duše a volbou jiných strun.
Nové nástroje dlouho seřizujeme. V kolegiu tří houslařů, ale i ve spolupráci s profesionálními hudebníky. Nové nástroje tak nabízíme v nejlepší kondici a stavu.
Profesor Pavel Kurfürst, který se zabýval hudební akustikou a stavbou nástrojů (organologií), popisuje housle jako fyzikální systém – soustavu kmitajících částí, které spolu spolupracují.
Z tohoto pohledu dává smysl, že se nový nástroj po určitou dobu mění, tyto změny jsou ale relativně malé a časově omezené.
Podle Kurfürsta neexistuje mechanismus, který by dlouhodobým hraním zásadně změnil charakter nástroje. Jinými slovy – dobrý nástroj hraje dobře od začátku. A špatný se „vyhráním“ zásadně nezlepší.
Velká část toho, co hráči popisují jako „vyhrávání“, souvisí i s vnímáním a psychikou. Není radno podceňovat naše uši. Nástroj subjektivně zní jinak při prvních tónech, po deseti minutách hraní a nebo při dalším testování po delším časovém odstupu nebo druhý den. Zkuste si někdy zahrát na své housle večer a pak ráno po probuzení. Možná budete mít pocit, že jste hráli na dva různé nástroje.
Shrnutí
Rozdíl mezi novým a starým nástrojem není otázkou stáří nebo "čerstvosti", ale kvality konkrétního kusu.
Starý nástroj může být skvělý – ale často s sebou nese rizika a dodatečné náklady. Nový nástroj nabízí jistotu, kontrolu a transparentní hodnotu.
A právě proto v nižších a středních cenových relacích doporučujeme častěji cestu nového nástroje: ne kvůli teorii, ale kvůli zkušenosti z praxe. Za naše nové nástroje ručíme svým jménem, téměř třicetiletou historií naší dílny a počtem prodaných kusů. V těchto dnech jsme ostatně v rámci nabízených manufakturních nástrojů, které jsme dokončovali a lakovali v naší dílně u opusového čísla 370. K tomu si přičtěte desítky mistrovských nástrojů Dominika a Jiřího a několik stovek školních nástrojů od našich externích kolegů houslařů, které jsme „jen“ seřizovali a prodali. Nebojte se nových nástrojů.