Kvalitativní třídy a názvosloví smyčcových nástrojů
Když dnes uvažujete o koupi nových houslí, velmi rychle narazíte na problém s nejednoznačným označením jejich kvalitativní třídy a názvoslovím. A to bez ohledu na to, zda nástroj nakupujete na internetu (to příliš nedoporučujeme), v kamenné prodejně nebo u houslaře (to rozhodně doporučujeme).
Často se setkáte s pojmy jako „školní“, „studentské“, „koncertní“, „polomistrovské“ nebo „mistrovské“ (případně jejich cizojazyčnými ekvivalenty „Student“, „Concerto“, „Master“ nebo „Maestro“), u nichž lze tušit snahu o rozdělení kvalit.
Někdy ale u distributorů vidíme jen nejednoznačná označení: číslo modelu, jméno italského města (Cremona, Venezia, Milano), jméno houslaře, podle jehož předlohy je nástroj údajně vyroben, jméno fiktivního houslaře (Josef Jan Dvořák jako označení továrně vyráběných nástrojů firmy Strunal), označení podle italského hudebního názvosloví (Allegro, Presto) apod.
Háček je v tom, že žádná oficiální pravidla a normy pro tyto názvy neexistují. Nikde není napsáno, co přesně musí nástroj splnit, aby se mohl zařadit do příslušné třídy a byl k němu přiřazen daný název.
Přesto ale existuje určitý tradiční systém názvosloví kvalit smyčcových hudebních nástrojů, který má historické opodstatnění, a v naší nabídce nástrojů se ho snažíme držet.
Názvosloví tříd „školní“, „studentské“, „koncertní“, „polomistrovské“ a „mistrovské“ je ve srovnání s tradicí našeho oboru poměrně mladé (cca 100–120 let) a hlavně nevzniklo u houslařů, ale u obchodníků, částečně na ně měly a mají vliv i manufaktury.
Jak to bylo dřív: žádné kategorie, jen jméno houslaře
V raném houslařství prodával houslař nástroj pod svým jménem. Každý kus byl originál a byl stavěn ručně. Měřítkem bylo provedení nástroje a reputace mistra, který za jeho kvalitu ručil.
Teprve s růstem poptávky v 18. a hlavně 19. století a rozvojem kolektivní výroby začíná výroba nabývat organizovanější podoby. Vznikají dílny s dělbou práce. Nejdříve se prosadil faktorský systém (roztroušení specializovaní výrobci jednotlivých dílů, jejich práci koordinoval a prodával manažer - faktor) a později manufakturní (kolektivní ruční) a tovární (převážně strojová) výroba.
S tím přichází první zásadní změna: nástroj už není jen „od mistra“, ale začíná být i „typem zboží“, které je dodáváno v mnoha provedeních a tisících kusů, a ty je potřeba od sebe distribučně, kvalitativně a cenově oddělit.
Schönbach a zrod kategorií
Skutečný zlom přichází s průmyslovou výrobou v 19. a 20. století, typicky v příhraničních centrech houslařství, jako byl Schönbach (dnešní Luby). Odtud šly do světa desetitisíce nástrojů ročně – a bylo potřeba je nějak rozlišit.
Důležitou roli hráli distributoři, zejména v USA a zámoří, kam směřovala většina produkce schönbašských nástrojů z přelomu 19. a 20. století a z meziválečného období. Ti potřebovali zákazníkům srozumitelně vysvětlit, co vlastně kupují. A tak vzniká marketingový jazyk, který v určitých obměnách používáme dodnes:
- „Conservatory model“ (konzervatorní)
- „Concert model“ (koncertní)
- „Artist“ nebo „Art“ (polomistrovský)
- „Master“ model (polomistrovský/mistrovský)
Tyto názvy se často objevovaly přímo na nástrojích – třeba v podobě raznice na zadní straně hlavice nebo na vinětě.
Označení třídy nástroje na zadní straně kolíčníku.
V historii i současnosti také vzniká kvůli nejednoznačnému názvosloví řada nejasností: stejné označení může u různých distributorů znamenat úplně jinou kvalitu a cenu. Někteří nepoctiví distributoři zase rozdělovali třídy nástrojů jen podle názvů, nikoli podle kvality použitých materiálů a práce.
My se držíme přibližně názvosloví prosazené distributory prodávajícími schönbašskou produkci meziválečného období, kterou převzaly i dnešní manufaktury, a které vytvořily systém interních „norem“ odpovídajících jednotlivým kvalitám nástrojů. Jinými slovy se kvalita odráží v použitém materiálu, časové dotaci na jednotlivé výrobní operace, způsobu tloušťkování desek, stylu lakování i použitého osazení. To vše s dopadem na to nejzásadnější: zvuk výsledného nástroje.
Kvalitativní třídy námi nabízených nástrojů (tradice bez psaných pravidel)
Školní nástroje
Základní modely manufakturních nástrojů, jednodušší materiály (hladký nebo mírně žíhaný javor, standardní smrková deska), menší časová dotace na jednotlivé operace. Stále se ale jedná o celomasivní nástroj zhotovený z rezonančního smrku a javoru, který je připravován specializovanou firmou a sušen přirozenou cestou téměř 8 let (!). Laky jsou lihové, garnitura z ebenu (kolíčky, podbradek, žalud, hmatník) a osazení kvalitní (kobylka Teller, struník Wittner, struny Pirastro).
Ceny houslových kompletů (nástroj, smyčec, kalafuna, pouzdro) v rozmezí 13 000–14 000 korun.
Nabídku školních manufakturních nástrojů naleznete zde.
Studentské nástroje
Nástroje zhotovené z žíhaného javoru a hustoletého smrku. Pečlivý výběr materiálu, větší časová dotace ruční práce, přísnější kontrola kvality a pečlivé zvukové seřízení se promítají v ideálním poměru ceny a kvality. Kategorie, ve které manufakturní produkce často exceluje.
Pro většinu hráčů z řad žáků základních uměleckých škol a amatérských hudebníků ideální typ nástrojů.
Ceny houslových kompletů a houslí od 15 000 do 22 000 korun.
Nabídku studentských manufakturních nástrojů naleznete zde.
Nabídku studentských nástrojů z produkce našeho sdružení naleznete zde.
Koncertní nástroje
Název může klamat. „Koncertní“ neznamená nutně sólový nebo mistrovský nástroj „na koncerty“. Jde o vyšší řadu manufakturní produkce zařazenou mezi studentské a mistrovské nástroje, kde už se klade důraz na zvukovou kulturu, projekci a vyrovnanost. Finální práce (tloušťky desek, lak, seřízení) je výrazně pečlivější.
Cenové rozmezí houslí 25 000–50 000 korun.
Nabídku koncertních nástrojů z produkce našeho sdružení naleznete zde.
Polomistrovské nástroje
Pojem polomistrovský nástroj po desetiletí existuje, i když se možná může zdát poněkud „krkolomný“. Charakterizují ho prakticky totožné postupy jako při stavbě mistrovských nástrojů, stejné materiály, laky, přípravky. S jediným rozdílem: manufakturní polomistrovský nástroj staví více houslařů (obvykle 2-3). Každý z nich se specializuje na operace, ve kterých je nejlepší. To paradoxně znamená, že může tento nástroj hrát i lépe než nástroj mistrovský a individuálně stavěný.
Cenové rozmezí houslí 80 000–90 000, u violoncell kolem 120 000 korun.
Nabídku aktuálně dokončených nástrojů z produkce našeho sdružení a dílny naleznete zde.
Mistrovské nástroje
Vrchol naší nabídky. Individuálně stavěný nástroj Dominikem Matúšů nebo Jiřím Macků, jeden autor, maximální péče o detaily, vysoká umělecká hodnota, nejlepší dostupné materiály, vlastní lihové nebo olejové laky, maximální spolupráce se zákazníkem – zadavatelem nástroje.
Jak se v tom vyznat?
Přesné hranice neexistují. Normy neexistují. To, co některý distributor nazývá studentským nástrojem, může být u jiného distributora koncertním. Výše jsme popsali strukturu našeho sortimentu. Není to náš výmysl, ani pouhý marketing. Vycházíme z historie, názvosloví, které používají naši dodavatelé (tradiční manufaktury) a „zvykových“ označení.
Ano, názvy neříkají jednoznačnou pravdu o konkrétním nástroji. Ten je potřeba si vyzkoušet. Říkají jen, kam ho výrobce a prodejce zhruba zařadil na základě použitých materiálů, podílu ruční práce a její časové dotace, kvalifikace houslařů, použitého laku a způsobu jeho nanášení, kvality osazení a ostrunění.
Naše zákazníky i nás někdy překvapí, jak vysoko může zvukově sahat „obyčejná“ studentská třída nástrojů a jak průměrně může znít nástroj avizovaný jako mistrovský kus.