Lícování versus výměna
Proč se housle neopravují jako auto? Houslař při servisu houslí nevyměňuje díly jako automechanik. Každý díl musí být upraven na míru přímo pro konkrétní nástroj. Na houslích téměř neexistuje oprava, která by byla jen výměnou dílu. Většina součástek přichází do dílny jen jako polotovar a teprve tam se postupně přizpůsobuje konkrétnímu nástroji. Přitom nezáleží na tom, zda jde o školní housle nebo mistrovský nástroj – princip práce je v zásadě stejný.
Kobylka: polotovar, který musí „dorůst“ nástroji
Dobře je to vidět na kobylce. Tu houslař obvykle kupuje jako polotovar, například od výrobců Teller (Německo) nebo Despiau (Francie). Takovou kobylku ale nelze jednoduše vložit pod struny.
Nejprve se musí ztenčit na správný rozměr. Poté houslař nožem postupně seřezává její nožičky a kobylku stále znovu a znovu přikládá na horní klenbu houslí. Cílem je, aby spodní plocha kobylky dokonale dosedala na tvar vrchní desky. Čím blíže je houslař výslednému tvaru kobylky, tím je práce náročnější. Teprve když kobylka přesně lícuje, začíná další práce: úprava horního oblouku, tedy radiusu kobylky, který určuje správnou výšku strun nad hmatníkem a dobrou hratelnost a přechody mezi strunami.
Nakonec se ještě upravuje tloušťka kobylky, její boční hrany i charakteristické výřezy. I zkušenému houslaři zabere taková práce zhruba hodinu a vyžaduje velkou přesnost a dokonale nabroušený nůž.
Kolíčky: malé kluzné ložisko ze dřeva
Podobně je tomu u kolíčků. Ty se také dodávají jako polotovar (nejčastěji z ebenu) a musí se upravit na speciálním ořezávátku (kužel 1/30). Otvor v kolíčníku houslí se ve stejném konusu upravuje výstružníkem.
Kolíček se postupně zkouší, znovu ořezává a znovu zasazuje, dokud přesně nelícuje a není zapuštěn v otvoru ve správné vzdálenosti hlavičky kolíčku od hrany kolíčníku. Houslař přitom musí odebírat jen nejnutnější množství materiálu – i s ohledem na budoucnost nástroje. Jednou totiž může přijít další houslař, který bude potřebovat prostor pro kolíček o něco většího průměru.
Když jsou kolíčky správně nalícované a namazané kolíčkovým mazadlem (například mýdlem Joha nebo přípravkem Hill), vzniká mezi kolíčkem a kolíčníkem něco jako jednoduché kluzné ložisko. Kolíček se pohybuje hladce, ale zároveň spolehlivě drží ladění. Proto mnoho profesionálních hráčů ladí běžně právě kolíčky, zejména u syntetických nebo střevových strun. Je to rychlejší, spolehlivější a struna netrpí zasazením v dolaďovači struníku.
Lícování kolíčků na violoncelle.
Duše: nenápadná, ale zásadní součást
Velmi citlivou operací je také výroba a usazení duše. Pomocí speciální měrky se nejprve změří vnitřní vzdálenost mezi horní a spodní deskou v místě, kde bude duše stát – obvykle za pravou nožičkou kobylky na straně strun E a A.
Podle této míry se připraví dřevěný váleček z rezonančního smrku a jeho konce se seříznou pod úhlem odpovídajícím klenbě desek. V praxi ale duše téměř nikdy nelícuje napoprvé. Je potřeba ji několikrát vyjmout, znovu jemně upravit a znovu usadit, dokud přesně nesedí. Pohybem duše pomocí stavěče duší pak lze měnit její umístění a tím měnit tónový charakter nástroje.
Instalace houslové duše pomocí stavěče duší.
Co raději nepřenechávat domácím pokusům
Některé opravy by měl vždy provádět odborník. Typickým příkladem jsou praskliny v deskách a spojích mezi deskou a luby. Ty se lepí tradičním přírodním klihem. Díky tomu lze spoj v budoucnu znovu bezpečně rozebrat. Moderní lepidla, například epoxidová nebo vteřinová, mohou naopak způsobit více škody než užitku.
Opatrnost je potřeba i při čištění nástroje. Houslové laky jsou často na lihové bázi a nesmí přijít do kontaktu s rozpouštědly. Nejjednodušší a zároveň nejlepší údržbou je otřít nástroj po každém hraní suchým hadříkem, zejména v místě pod kobylkou, kde se usazuje kalafuna.
Existují i čisticí přípravky, například Joha, ty je však potřeba používat jen velmi střídmě. Silnější nánosy špíny a kalafuny už vyžadují odborné čištění v dílně, kde lze povrch nástroje šetrně obnovit a vyleštit.
Právě v těchto detailech se ukazuje podstata houslařského řemesla. Taková práce vyžaduje čas, zkušenost a velkou přesnost. Každý zásah se přizpůsobuje konkrétnímu nástroji a často je potřeba postup několikrát zopakovat, dokud vše dokonale nesedí. Servis houslí proto není rychlou výměnou dílu, ale poctivou řemeslnou prací. A podobně jako v jiných řemeslech, i zde má čas, který je nástroji věnován, svou hodnotu.