Příběh jedné fiduly
Náš kamarád Mira Černý z Provodova je v naší dílně častým hostem snad od samého začátku jejího působení ve Zlíně, tedy už více než 25 let. V té době dílnu vedl ještě v plné síle Pavel Celý starší. S Mirou ho spojovalo přátelství, zájem o hudební nástroje a především o historii, umění a archeologii.
Mira do naší dílny dochází dodnes. Občas spolu zajdeme na oběd, jindy přinese nějaký zajímavý historický nebo lidový nástroj a u ponku si ho svým osobitým, „historickým“ a „lidovým“ způsobem opravuje. Někdy si jen sedneme u kávy a povídáme si. A občas také – živelně, s typickými průpovídkami a po svém – nějaký „etno“ nástroj staví. Mira není klasický houslař, jde vlastní cestou. V hudbě, houslařině, výtvarném umění, archeologii. A k naší dílně neodmyslitelně patří.
Na konci listopadu roku 2020, asi dva měsíce po odchodu Pavla Celého na věčnost, přišel Mira za Jirkou Macků s nevzhlednou, dosud nerozbalenou zásilkou z Sbazaru a položil ji na pult. Prý koupil od nějakého antikváře z Prahy – jen podle fotografií, za čtyři tisíce korun – další nástroj. Mirovo nadšené a občas trochu bezhlavé internetové nakupování čehokoli, na co se smýká nebo drnká, je už léta jeho roztomilou slabostí. V inzerátu byl nástroj označený jako lidové housle, ale jemu se to nezdálo. Spíš to prý vypadalo na fidulu.
Jirka začal balík rozbalovat. Ze změti igelitových obalů se postupně vynořoval osmičkový korpus, světlejší, ručně nanášený lak, tělo s přirozenou patinou a nánosem kalafuny (na nástroj se hodně hrálo), prasklá horní deska a krk s količníkem ve tvaru listu. Ano – byla to fidula. Model, který stavíme v naší dílně.
Fidula podle vyobrazení od Hanse Memlinga ze začátku 15. století.
„Co je to zač?“ ptá se Mira.
Jiří otáčí nástroj v rukou a téměř nevěří vlastním očím. Viněta sice chyběla, ale nebylo pochyb.
„To je mistrova fidula.“
Ano. Ten nástroj, který se tímto podivuhodným způsobem ocitl v naší dílně, byl jednou z prvních fidul, které Pavel Celý starší kdy postavil.
O pár dní později jsme se nad nástrojem sešli všichni – Mira, Jiří, Dominik i Pavel mladší. Nechápali jsme. Něco takového přece není možné. Jak se ten nástroj dostal do bazaru? Jak ho mohl zrovna Mira objevit? A pro koho byl vlastně původně postavený? Jak je možné, že se tu objevil právě teď, když mistr odešel. Chtěli jsme zjistit víc.
Náš mistr si evidenci nástrojů nevedl. Nechtěl se k nim vázat. Stavbu prožíval velmi silně – od prvního kontaktu se zákazníkem až po dokončení, seřízení a předání. Ve chvíli, kdy si hudebník nástroj odvezl, jako by ho pustil. Nástroj pro něj přestal existovat.
Přemýšleli jsme. Jiří si vzpomněl, že kdysi mistr zmiňoval, že na začátku 90. let stavěl fidulu a violu da gamba pro českokrumlovskou kapelu Kvinterna – jednu z prvních u nás, která se věnovala středověké hudbě. Snad to bylo v roce 1992 nebo 1993. Také prý říkal, že jim tehdy nástroje někdo ukradl – z auta nebo ze zkušebny. Nemohla by to být tato? Nemůže jít o kradený nástroj?
Na internetu jsme dohledali kontakt na vedoucí kapely a celý příběh jí popsali. Zeptali jsme se, zda by se nemohlo jednat o odcizený nástroj, a nabídli jsme jeho vrácení – případně i postavení nového. Zároveň jsme přiznali, že bychom si tento rádi ponechali navždy u nás v dílně.
Podpis a datace nástroje
Naštěstí se o kradený nástroj nejednalo. Ano, zkušebnu jim kdysi opravdu vykradli, ale fiduly se v té době uvnitř nenacházely. Pravděpodobně jde o nástroj po zesnulém členu kapely nebo po druhém, který z ní odešel.
Na konci e-mailu od Kvinterny byl připojen vzkaz:
„Děkuji za vaši nabídku, je opravdu velkorysá, ale možná je to pro vás dar – vzpomínka na otce, který pro Kvinternu v 90. letech vyrobil první fiduly a violu da gamba v ČR. Není to krádež z naší zkušebny. Berte to jako vzkaz od svého otce.“
Nástroj nám zůstal. Mira za ni dostal nově vyrobenou fidulu stejného modelu a provedení. Jirka mistrův nástroj opravil, nafotili jsme ho v ateliéru Michala Novotného v Jihlavě a od té doby je natrvalo v naší dílně ve Zlíně. Přijďte se na ni podívat.
Je jedno, jestli jsme duchovně založení. Je jedno, jestli věříme ve věčnost. Všichni ale cítíme, že návrat fiduly do naší dílny po téměř třiceti letech nebyla náhoda.
Nemluvíme o tom.
Je lepší mlčet – a občas se jen tiše dojmout.
Fotogalerie fiduly Pavla Celého (1993) - Foto: Michal Novotný, Jihlava (pod odkazem naleznete také nahrávky podobné fiduly Pavla Celého postavené v roce 1998 - hraje hudební skupina Weytora)