Jakou roli hraje duše a basový trámec?
Basový trámec (žebro) a duše nástroje patří mezi konstrukční prvky korpusu, které jsou očím skryty. Zásadním způsobem ale ovlivňují tón houslí a jejich odezvu. Jsou také klíčové pro pevnost i akustiku korpusu.
Obě tyto součásti jsou malé a obě jsou zhotoveny ze smrku. Obě mají přímou vazbu na kobylku. Duše je volně vzepřená mezi vrchní a spodní deskou. Basový trámec (o kterém řada houslistů ani neví) je vlepen do vnitřní strany vrchní desky pod strunou G. Odtud jeho název basový trámec.
Duši lze posouvat a seřizovat, basový trámec je vlepenou součástí vrchní desky a jeho případná výměna (která je možná) představuje zásadní zásah do korpusu.
Duše a basový trámec nejsou žádné tajemné „zesilovače tónu“. Jsou to prvky, které řídí mechanické chování houslového korpusu. Přenášejí, rozdělují, podpírají a usměrňují energii, kterou struny předávají přes kobylku do těla nástroje.
Housle jako akustická soustava
Z organologického hlediska patří housle mezi chordofony. Zdrojem kmitání je struna. Sama struna by však vydala jen poměrně slabý zvuk. Hudebně použitelný tón vzniká teprve tehdy, když se kmitání struny přenese přes kobylku do dřevěného korpusu.
Kobylka není jen podpěrou pro struny. Je to velmi jemný převodník kmitů. Přijímá energii kmitající struny a předává ji do vrchní desky. Vrchní deska se rozechvívá, uvádí do pohybu vzduch uvnitř nástroje i kolem něj a spolu se spodní deskou, luby, f-otvory a vnitřními prvky vytváří akustický celek. Duše a basový trámec stojí právě v tomto kritickém místě: v oblasti pod kobylkou.
Na jedné straně kobylky je basový trámec. Na druhé straně, blíže struně E, stojí duše. Tato asymetrie je pro housle zásadní. Nástroj není konstruován jako dokonale souměrná ozvučná skříň. Jeho účinnost spočívá mimo jiné v tom, že každá strana vrchní desky má trochu jinou mechanickou oporu a jiný způsob přenosu energie. Jiný je pochopitelně i tah struny E a struny G.
Basový trámec
Basový trámec je dlouhá smrková „lišta“ vlepená na spodní stranu vrchní desky. Leží pod levou nohou kobylky, tedy na straně hlubších strun, především struny G. V dílenské terminologii se pro něj někdy používá i označení ozvučné žebro, což je velmi výstižné.
Není to totiž jen výztuha, která zpevňuje klenbu vrchní desky a zabraňuje jejímu propadání.
Konstrukční význam je podstatný, vrchní deska houslí je velmi tenká a zároveň musí nést značný tlak strun přenášený přes kobylku. Kdyby v ní basový trámec nebyl, chovala by se jinak mechanicky i akusticky. Nástroj by zněl špatně a deska by se bortila.
Trámec má ale i význam zvukový. Ovlivňuje, jak se vrchní deska rozechvívá, kudy se v ní šíří energie a jak nástroj odpovídá zejména v hlubším zvukovém rejstříku. Má vliv i na plnost, nosnost a stabilitu tónu.
V houslařské praxi je důležité nejen to, že trámec existuje, ale také z čeho je vyroben, jak je orientován, jak přesně dosedá a jak významně desku předpíná v podélném směru.
Je zhotoven z rezonančního smrku nejlepší kvality. Přířez se má vést radiálně a řezy mají být vedeny tak, aby letokruhy žebra měly shodný průběh s deskou. Nejde jen o rozměr, ale o vztah materiálu, vláken, klenby a konkrétní desky.
Musí být nalícován na vnitřní klenbu vrchní desky, přesnost lícování je zásadní.
Duše
Duše je malý smrkový váleček vzepřený mezi vrchní a spodní deskou. Stojí v oblasti pravé nohy kobylky a na rozdíl od basového trámce není přilepená. Drží pouze tlakem mezi deskami.
Duše musí být dostatečně dlouhá, aby stála pevně, ale nesmí být tak dlouhá, aby desky nadměrně napínala (mohla by způsobit i prasknutí desky). Musí dosedat celou plochou na vnitřní klenbu vrchní i spodní desky. Musí stát ve správném místě a pod správným úhlem. Malý posun může změnit odezvu, barvu i vyrovnanost tónu.
Duše je spojovací a regulační prvek. Spojuje vrchní a spodní desku, stabilizuje oblast pravé nohy kobylky a podílí se na tom, jak se energie ze strun rozděluje mezi vrchní desku, spodní desku a vzduch uvnitř korpusu. Bez duše by nástroj nehrál, jeho zvuk by byl prázdný, tichý, plechový a tupý.
The New Grove Dictionary of Music and Musicians ve svém hesle o houslích popisuje duši jako prvek, který činí pravou nohu kobylky relativně nehybnou, zatímco levá noha má větší volnost přenášet vibrace do basového trámce a vrchní desky. Kobylka se nechová jako prostý svislý stojánek. Pracuje jako jemná páka. Jedna její strana je podepřena duší, druhá komunikuje s trámcem a vrchní deskou. Právě z této nerovnováhy vzniká funkční asymetrie houslí.
Proč jsou proti sobě?
Basový trámec a duše vytvářejí dvě odlišné mechanické oblasti. Na basové straně je vrchní deska vyztužena podélně a na diskantové straně duší spojena se spodní deskou. Struny tedy předávají energii do systému, který je záměrně nevyvážený. Je to jeden ze základních principů houslové konstrukce.
Duše i trámec zároveň pomáhají nástroji odolávat tlaku strun. Tlak strun na kobylku není zanedbatelný. Vrchní deska je tenká, klenutá a citlivá. Aby mohla dobře znít, nesmí být příliš těžká. Aby vydržela, nesmí být příliš tenká. Houslař se neustále pohybuje mezi pevností a pružností. Ve správném vybalancování je podstata mistrovské praxe.
basový trámec
Vrchní deska s basovým trámcem
Vrchní deska houslí je zhotovena ze smrku. Smrk je lehký, pružný a při správném výběru velmi dobře přenáší vibrace. Žádné dřevo ale není stejnorodý materiál. Je anizotropní: jinak se chová podél vláken, jinak napříč, jinak v radiálním a jinak v tangenciálním směru. Proto je při stavbě hudebních nástrojů tak důležitý radiální řez, pravidelný průběh letokruhů a dlouhodobé přirozené vysychání.
V houslařství se nepracuje pouze s tvarem, ale i se strukturou materiálu. Houslař se materiálu přizpůsobuje, směr vláken rozhoduje o tom, jak se díl obrábí, jak se deformuje při změnách vlhkosti a jak bude v hotovém nástroji reagovat na vibrace.
To platí i pro basový trámec. Není náhoda, že má být ze smrku, že se řeže, či ještě lépe štípe radiálně a že jeho letokruhy mají odpovídat průběhu desky. Trámec je součástí vrchní desky nejen prostřednictvím klihu, ale i materiálovou logikou.
Také výška a tvar klenby ovlivňují barvu tónu, pevnost desky i způsob jejího kmitání. Zásadní je například rozdíl mezi vysokoklenutými houslemi německých houslařů (Stainer) a nízkoklenutými italskými modely (Stradivari, Guarneri). Duše a trámec pak s touto klenutou deskou pracují jako s prostorově tvarovanou membránou s vlastním napětím, pružností a akustickými vlastnostmi.
Historická proměna: od starší dispozice k moderním houslím
Duše a basový trámec nejsou neměnné veličiny. Jejich rozměry, poloha a funkční zatížení se v dějinách proměňovaly spolu s celou dispozicí houslí.
O rozdílech mezi moderními a „barokními“ houslemi jsme psali zde. Pavel Kurfürst připomíná, že označení „barokní housle“ je do jisté míry zjednodušující. Nástroje se starší dispozicí se používaly i mimo přesné hranice období baroka. Podstatnější než nálepka „barokní“ je tedy otázka, jak byl nástroj skutečně postaven a k jaké hudební praxi sloužil. A duše i basový trámec v tom hrají zásadní roli.
Starší housle měly především jiný tah strun, jiný sklon krku, jinou výšku kobylky, jiný typ smyčce a sloužily jiné zvukové představě skladatele i posluchače. Kurfürst mezi konstrukční odchylky ovlivňující zvuk výslovně řadí krátký basový trámec a duši o výrazně menším průměru. Vedle nich uvádí i výšku kobylky, délku struny, ladění podle dobového frekvenčního normálu (komorní A), vysoké klenutí desek, silnější struny, tvar kobylky a menší tlak strunového potahu na kobylku a vrchní desku.
Z toho plyne důležitý závěr: zvuk starších houslí nebyl jiný jen proto, že měly jiný lak, dřevo nebo tvar, ale především proto, že celá akustická soustava pracovala v jiném mechanickém režimu.
Kurfürst pro tuto situaci používá velmi výstižný pojem akusticko-motorická síla. U starších houslí byla síla působící na rezonátor podstatně menší než u moderních houslí. Struny byly kratší, kobylka nižší, tlak na vrchní desku menší. Tomu odpovídal i kratší trámec a menší duše.
Moderní housle naproti tomu pracují s vyšším tlakem, delším krkem, jinou kobylkou, jiným tahem strun a silnějším koncertním ideálem zvuku. V průběhu 18. a 19. století se u dobových nástrojů měnil krk, hmatník, kobylka i struny. Se změnou sklonu krku a zvýšením kobylky vzrostl tlak na vrchní desku. Vnitřní konstrukce se tomu musela přizpůsobit.
Duše a basový trámec jsou tedy také historickými svědky proměny houslí: od komornějšího, měkčeji znějícího nástroje starších epoch k modernímu koncertnímu nástroji s větší nosností a průrazností.
Seřízení duše
Protože duše není přilepená, lze ji při seřízení nástroje posouvat nebo vyměňovat. To však neznamená, že jde o jednoduchou práci. Příliš dlouhá a vypjatá duše může zvuk sevřít a zatížit desky. Příliš volná duše neposkytne dostatečnou oporu, nepřenáší plně kmity vrchní desky na spodní, může i spadnout. Nepřesně přizpůsobené konce duše se dotýkají kleneb desek jen částečně, a tím se zhoršuje přenos sil i bezpečnost nástroje.
Seřízení duše se někdy popisuje jednoduchými poučkami: posun dopředu znamená jasnější zvuk, posun dozadu temnější, blíž ke kobylce větší brilance, dál od kobylky měkčí tón. Ve skutečnosti je to ale mnohem složitější. Každý nástroj reaguje jinak. Záleží na klenbě, tloušťkách desek, poloze kobylky, strunách, stáří dřeva i celkovém napětí korpusu.
Postavit duši tak, aby „nějak stála“, nestačí. Musí stát tak, aby nástroji pomáhala.
Výměna basového trámce
Protože je basový trámec vlepený do vrchní desky, jeho úprava nebo výměna znamená zásadní zásah do nástroje a otevření korpusu. U nového nástroje je trámec součástí stavby. U starého nástroje může být jeho výměna součástí restaurátorské práce, ale vždy musí být dobře odůvodněná a provedená.
V minulosti prošla řada starších nástrojů modernizací. Měnil se krk, hmatník, kobylka, struny a často také vnitřní uspořádání odpovídající novému tahu a novému zvukovému ideálu. Grove připomíná, že mnohé staré housle byly upravovány tak, aby odpovídaly pozdějším představám o síle a kvalitě tónu. Kurfürst zase upozorňuje, že téměř všechny starší dochované nástroje byly v 19. století modernizovány.
U basového trámce je proto nutné rozlišovat mezi historickou hodnotou, technickou potřebou a zvukovým cílem. Někdy může nový trámec nástroji pomoci. Jindy může neuvážený zásah poškodit jeho charakter.
duše
Malé prvky, velké souvislosti
Duše a basový trámec ukazují, proč jsou housle tak pozoruhodné. Nejsou složité počtem součástí ve srovnání s klavírem nebo varhanami. Jsou složité vzájemnou závislostí jednotlivých akustických prvků.
Změníme-li struny, změní se vlastnosti primárního oscilátoru, tedy hlavního zdroje kmitů a zvuku. Změníme-li kobylku, změní se přenos energie. Změníme-li duši, změní se vazba mezi deskami. Změníme-li trámec, změní se chování vrchní desky. Změníme-li tloušťku desek, změní se celý způsob, jakým nástroj dýchá a odpovídá.
Housle tedy nelze chápat jako součet dílů. Jsou výsledkem dlouhého vývoje konstrukce, materiálu, hudebního vkusu a interpretační praxe.
Duše a basový trámec jsou skryté, ale pro zvuk nástroje zásadní. Jejich význam se často ukazuje právě v nepatrných detailech, které bývají zvenčí neviditelné.
_________________________________
O čem je tento seriál
Tento článek je součástí rozsáhlejšího seriálu o houslích, jejich historii, konstrukci, akustice i interpretaci. Opírá se mimo jiné o organologickou literaturu, zejména o práci Pavla Kurfürsta, heslo Violin ve slovníku Grove Music Online a o houslařská skripta Historické technologie výroby hudebních nástrojů.
V následujících dílech se zaměříme například na tato témata:
- Jak vlastně vzniká tón houslí
- Proč je smrk a javor ideálním materiálem ke stavbě houslí
- Jakou roli hraje duše a basový trámec
- Proč mají housle právě svůj charakteristický tvar
- „Tajemství“ cremonských laků
- Stradivari, Guarneri a Amati – v čem se liší
- Jak se měnil zvuk houslí během staletí
- Největší mýty, pověry a omyly o houslích
- Jak poznat kvalitní nástroj
- Co dnes víme o akustice houslí a co stále nevíme
Budeme se pohybovat mezi historií, fyzikou, řemeslem i hudební praxí. Protože právě na jejich průsečíku vzniká něco, co ani po pěti stoletích nepřestává fascinovat.
Příště: Proč mají housle právě svůj charakteristický tvar?